pondělí 22. února 2016

22. 2. 2016 - Prý tak krásný jako nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole.

Il a pleut des hommes.
  Rene Margritte- Golconda
   Včera jsem si tuto slavnou větu dala vyhledávat z pomocí Google. Nalezeno bylo jen pár článků od blogerů, přičemž jeden byl plný stažených obrázků surrealistů ve špatném rozlišení. Další byl článek deníčkový, který měl tuto hlášku použitou pouze v nadpisu. Nemůžu říct, že by mi to pomohlo ve vyhledávání autora. Tak ať vás alespoň já nezklamu:
   "... tak krásný jako nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole" - Comte de Lautréamont
   Všichni, kteří na tento článek klikli jen kvůli zjišťování autora tohoto citátu, nebo kvůli bližším informacím o surrealismu, mohou v klidu odejít. Dále už totiž budu obyčejně nudná, nezajímavá a především nedůležitá.

   Již delší dobu přemýšlím nad tím, jestli bych měla změnit styl psaní. Momentálně píšu způsobem, že zaznamenám co mě napadne a píšu dokud mě něco napadá(doteď to vypadá jako bych byla dalěí Kerouac, co?), po dopsání v podstatě celý článek překopu aby dával alespoň trochu smysl a zveřejňuji. Vždy jsem obdivovala květnatá souvětí, která má kamarádka dokázala tvořit s neuvěřitelnou lehkostí. Obdivovala jsem i lyrickou poezii, protože mě hučící potůčky nenudili jako většinu, ale uklidňovaly. Kdysi jsem přišla na chuť i naturalistickým dílům, ve kterých jsem se dozvěděla i to "co jsem vědět nechtěla". Vcelku nedávno mě nadchla možnost tvořit ve stylu dadaismu. I přes to že dílo vlastně nedává smysl a je zcela nahodilé, autor dokáže tvořit tak, že je finální podoba čitelná v některých případech tam nacházím i nějaký smysl. (Dobře, jenom když se hodně snažím a možná tam ani není. Já vidím metafory i tam kde vlastně nejsou. Kdyby někdo z vás věděl jakým způsobem jsem rozebírala Oči topičovy od Wolkera, to byste se vážně divili.) Nakonec se však vždy dostanu k tomu, že by to pro mě bylo náročné a pro čtenáře ještě náročnější, tudíž bych nejspíše odradila i jakéhokoliv náhodného čtenáře. A když momentálně přispívám spíše sporadicky, nejspíše se budu držet tradiční formy.
všechny obrázky
    Tak a teď přichází ta část, která se zatím nachází snad v každém z mých článků. Stížnosti a fňukání o tom, jak je všechno strašně nefér. Jak už asi víte, nedostala jsem se na žádnou vysokou. Momentálně netuším kam poslat přihlášku. Nemám totiž ani zdání co bych chtěla v životě dělat. Čeho bych chtěla v budoucnu dosáhnout. Kdybych měla sen, tak mě ani tolik netrápí uplatnění. Jenže sen, dokonce ani plán nemám. Vlastně nemám ani tušení. Takže momentálně přemýšlím nad možností jít na strojárnu na průměr. Ano jsem líná. Jsem líná dokonce procházet obory, které mi ještě zůstávají jako možnosti. Od architektury už jsem tak nějak upustila. Sice mi ve výtvarce říkali že na to mám, přesto jsem se nikam nedostala. Bylo to jenom o pár bodů (jeden a čtyři) ale i tak. Když vám dají ze dvou škol najevo že nemáte žádný talent, trochu to zabolí.
   Momentálně se vlastně ani nemusím tolik děsit vysoké. Nejprve totiž musím odmaturovat. A ještě před tím mě k maturitě musejí pustit. Ne že bych měla tak katastrofické výsledky. Prostě mám jen znovu antibiotika. po třetí za posledního půl roku (Hádejte kdo strávil tři hodiny v noci na dětské ambulanci? :D). Protože téměř nejsem ve škole hrozí mi neklasifikace (znovu) a hlavně nevím co po mně kdo bude u maturity chtít...
   Jedno z nejhloupějších rozhodnutí poslední doby je maturity z dějin umění. Dějepis mi nikdy nešel. Nejsem schopná se orientovat v historických událostech, když se řekne rok 500 před nebo po letopočtu netuším co se dělo ani co bylo za období. A dějiny umění nejsou dějepisu tak daleko, jak jsem prvně doufala. Navíc jsme hodiny vv celý vyšší gympl neměli. Učitelka byla půl roku nemocná=hodiny nebyly, pak odešla a měli jsem "náhradní" hodiny samozřejmě jiných předmětů. V dalším ročníku jsme dostali slečnu která ještě studovala a tak jsme "malovali" jako v páté třídě a pak nějak výtvarná výchova nebyla. Takže teď jsem k tomu přišla jako slepý k houslím, všechny otázky si hledám v knihách a na internetu, sama. Některá jména slyším prvně, jiná znám ale nejsem schopná je zařadit do období. A co je nejhorší, součástí maturity je poznávačka. Člověk si řekne, to bude pohoda. Ne, není 600 obrázků autor-dílo-směr-období vážně nezařadím. Ještě když nejsem muzejní typ a znám jenom to nejvýznamnější + něco málo o co jsem se předtím zajímala. Musím doufat že si vyberu něco poznatelného. Opravdu lituji toho, že nematuruji z fyziky. Vzhledem k tomu, že stejně skončím na technice, hodilo by se to víc. Navíc z fyziky mám seminář kde se všechno probírá a defacto už většinu umím. Změnit to už ale nejde... tududum

   Vzhledem k tomu, že jsem si celou dobu jen stěžovala, teď přichází řada na vás. S čím je k vám život nefér? Zdraví jako u mě? Problémy v rodině? Jen si postěžujte, já pro vás budu mít pochopení :)
   A další otázkou jest, jaký je váš vztah k umění všeobecně?

3 komentáře:

  1. V případě, že tě k té maturitě ani nepustí, budeš mít víc času na učení. Taky jsem měla ve čtvrťáku dvě doklasifikace a musím říct, že maturovat v září je daleko lepší. Máš na to víc času a nikdo v září nikam nespěchá a nestresuje. (No a pokud rupneš, tak máš vlastně ještě jeden pokus se na tu architekturu dostat XD).

    Ohledně toho směru v životě...taky ještě pořád nemám ani tušení. Mám prozatimní plán na tento rok a to je vydělat nějak peníze a pokud se nedostanu k modelingu, tak v srpnu odcestovat (nejvíce by mě lákal au-pair program do Číny, ale myslím, že až zjistím cenu víza, tak se nakonec rozhodnu pro to Norsko nebo Londýn). Což znamená, že pravděpodobně zase odcestuji, jelikož jsem na modelku moc malá a už moc stará. Asi se prostě budu muset smířit s normální prací a s tím, že do té Korei se asi nakonec vážně nedostanu (nebo alespoň ne v nejbližších deseti letech).

    Budu držet palce, jak se zdravím, tak se školou. Umění mám ráda, ale nejsem do toho tak zapálená, abych kdy i jen pomyslela na studování dějin umění.

    OdpovědětVymazat
  2. Já s tebou s těmi zdravotními problémy soucítím, bojuju prakticky od puberty bez přestání s dalšími a dalšími věcmi, co si moje tělo vymýšlí. Autoimunitní srandy, neklasifikovatelné srandy, záněty, teď páteř. Je to hnus a pro tebe je to teď hlavně kruh: jsi ve stresu, protože kvůli nemoci nestíháš a máš problémy, a kvůli tomu máš imunitu kdesi na nule, což vede jen k dalším nemocem, což vede k nestíhání... oujé. Je to na hovno, znám to, bojovala jsem celé studium o to, abych ho dodělala, ať už na střední či na výšce. Držím pěsti, protože jinak nevím, co ti poradit. Jediná možnost je zvolnit, což se ale ve tvé situaci snadno říká a blbě dělá. (Kup si třezalkový čaj. A pij ho, pomůže ti. Neznám nikomu, komu by v těžkých životních situacích nepomohl.)

    Also... jestli ti můžu poradit, nechoď na školu, na kterou nechceš, to si nedělej :/ To raději nechoď nikam. Nebo tam běž na rok s tím, že uvidíš, ale podej ty přihlášky znovu. Za ten rok toho o sobě asi spoustu zjistíš a budeš to nakonec brát jako zkušenost, která tě někam posunula. Dál. Všechno jsou stejně cenné zkušenosti, ať už se daří nebo sere. Zkus se u něčeho pořádně odreagovat a pak se v klidu zamysli, jak dál. Škola dneska už moc věcí neznamená, ale zase aby sis nenechala utéct potenciálně pěknou budoucnost jen kvůli tomu, že ses rozhodla na všechno rezignovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak s těmi dějinami tě chápu. Dva měsíce jsem tam nebyla, pak učitelka odešla na mateřskou, dostali jsme někoho jiného a nyní jsme skončili zase s někým jiným, což před maturitou je naprosto skvělé. Jiný systém a způsob učení. Kžadou hodinu si zapamatovat kolem 20 umění ať je to ze sochařství, či malby, architetury a k tomu umělce a něco o něm.. No, velké naděje na projití maturitou nemáme, ale jak vidno, tak to nikdo ze třídy moc neřeší. Každopádně já ve všem plavu natolik, že si mě dostala už se směry co si vypsala v druhém odstavci. No, asi je čas se učit :D

    OdpovědětVymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ